Pokud chceme na gramofonovou desku zaznamenat či z ní přehrát stereofonní zvuk, pak princip je úplně stejný jako u monofonní desky, jenom drážka je zvlněná i na dně. A tím pádem jehla opisuje vertikální, ale i horizontální směr, to znamená, že máme ve výsledku dvě stopy - jedna na pravý kanál a druhá na levý.

A jaké jsou nevýhody gramofonových desek?

       Samozřejmě tento styl uložení hudby je velice nekvalitní. Nahrávka nejenom šumí (postupem času se hrany drážky, nejenom častým přehrávání, “ošoupají“), ale v důsledku nějakých nečistot, které jsou na desce přítomny, při přehrávání způsobují praskot. Může dojít i k jinému mechanickému poškození nahrávky. Pokud se jedná jen o nečistoty, tak ty se dají odstranit opláchnutím vodou, ale často se také stává, že na desce je rýha a ta způsobí přeskakování jehly dozadu, a tím následnému opakování části skaldby pořád po sobě. Jednoduše řečeno, LP jsou velice náchylné k mechanickému poškození a nehodí se na dlouhodobé či kvalitní nahrávání hudby.